V minulé části mého, snad né devíti set dílného, seriálu jsem shrnul jak jsem se dostal na ŽvB a jak jsem šplhal výše a sbíral další a další funkce a povinnosti. Dneska se zastavíme na Andárii, poměrně známém a snad i oblíbeném RP shardu.

 Andaria mě na první pohled zaujala množství informací na webových stránách. Nalézají se zde nejen návody na tvorbu předmětů ale i různé rady a tipy. Stejně jako spousta informací o zbraních a zbrojích, skillech, funkcích a všem dalším možném a nemožném. To je vlastně úplný opak Endoru, který má na webových stránkách jen pár žvástů. Schválně neříkám, jestli je to dobře nebo ne, protože někdo rád ví, kam jít pro informace a někdo si zase rád trošku procvičí hlavičku (a nervy). Inu, je to už pár let co jsem se tam registroval a moje registrace byla (až) po několika dnech schválena, protože není automatická jak na Endoru. Inu svědčí to o tom, že tam nemůže přijít kdejaký prase, což je určitě dobře pro všechny, s výjimkou prasat. Když se při tvorbě postavy rozhodoval co dál dělat, kraftařina byla jasná volba a tak jsem skončil zase jako pracant. Opět si živě pamatuji na své první přihlášení do hry. To jsem potkal nějakého hráče a protože měl červené jméno, první co jsem udělal byl úprk. Zkušenosti z Endoru se nazapřou. RP mělo jaksi zpoždění, ale stane se. Nakonec jsem na něm vyžebral něco do začátku, stejně jako u několika dalších hráčů. Na nekonečné pobíhání a prozkoumávání světa bylo třeba spousta jídla, protože na Andarii se hladoví a z hladu se i umírá. Po té šlo ráz na ráz, na fóru jsem si našel inzerát o náboru členů do cechu Vládců Strachu a byl jsem bez průtahů přijat, dostal jsem střechu nad hlavou ve vlastní pronájmu a později i přístup do cechovního sídla se vším možným i nemožným vybavením, takže nárůst dovedností byl značně urychlen. Cech byl docela vylidněný a né moc aktivní. To mě ale vyhovovalo, protože až na nějaké pracovní povinnosti po mě nikdo nic moc nechtěl. Nikdy by mě nebavilo zašívat spodky bandě smradlavejch všezabijáků a jsem rád, že jsem toho byl ušetřen. Vrhnul jsem se stejně jako na Endoru na Jemnou mechaniku (obdoba tinkeringu) a ještě si přibral krejčovství, protože materiálu (vlny na spřádání) bylo spousta. Taky jsem každej den stříhal ovce, což je docela humorné. “Jen pojdte ovečky, vy jste ale za noc zarostly!” Tedy makra vše dělala za mě. Protože na Andarii funguje systém nájemných NPC obchodníků, získal jsem i přístup do cechovního obchodu a peníze se jen sypali. Poplatky cechu minimální, takže za chvíli nebyl problém mít svůj vlastní obchod a klidně i pronájem k tomu, koně a další luxus. Když jsem namaxoval jednu postavu, měl jsem i dost odehraného času (a stále žádný prohřešek) takže jsem si mohl pořídit postavu druhou. Na Andarii je to totiž za zásluhy. Pořídil jsem si tedy bojovníka, nejjednoduší bojový povolání, obyčejnou plechovku. Díky boxu s jelenama a chozením noob dungeonů se mi opět podařilo brzy začít vydělávat a získat potřebné dovednosti. Díky oběma postavám v jednom cechu jsem si mohl začít předávat věci mezi sebou, takže s kraftem jsem měl vybojované suroviny a bojovník měl zase spotřební zboží jako lektvary a obvazy. Zbroj i zbraň mi vždy někdo ochotně opravil, takže opět bez zbytečných výdajů. Za nedlouho jsem si mohl pořídit drahou zbroj i zbraň a tak šlo vše ještě lépe. V tuhle dobu už nevím co s penězma, aniž bych musel kupovat kraviny. Koně jsem nikdy nepoužíval, protože je to v boji i mimo něj jen další starost navíc a další ztráta peněz. Bojové skilly skoro na maximum. Bohužel opět přichází ta fáze, kdy běžných věcí má člověk plnej barák, kraviny kupovat nechce a další cíle, jako vlastní dům a tak podobně jsou hooooooooodně vzdálené. Bohužel, účast na akcích, které jsou často jen obyčejná rubačka, nebyla pro mě dostatečně zábavná a na nějaké propracovanější akce, které se vlečou nemá člověk čas a nebo je nějak mine. Stejně většinu funkcí a úkolů si vydobudou nejsilnější cechy a jednotlivci mají smůlu. Ale to je asi normální. Cechovní vila se postupně začala vylidňovat, aktivita členů klesala a i ta moje. Často jsem si tam připadal jako doma, jako U  MĚ doma. Bohužel, namaxovaný kraft se bez drahých návodů, na výrobu těch nejlepších zbrojí a zbraní moc dobře nezabaví (i když materiál má) a návody lze získat jen v dungeonech, z nichž že velká část už roky uzavřená, a nebo pokladech (jejichž mapy lze najít opět převážně v dungeonech). Navíc na podobné výpravy člověk potřebuje kavalérii a ne jednu plechovku (která nemá ani pořádný makra). Mě týmové hraní nikdy nebavilo a vždy jsem v dungeonu ve více než dvou lidech ztrácel přehled o dění a pocit důležitosti. S domy je to podobně, potřebujete drahý (nesehnatelný) návod, drahý povolení a pozemek a ještě suroviny. Nakonec dostanete né moc vzhledným dům, za který ještě platíte údržbu. A to více než za pronájem. Vlastní dům se vám ani za 20 LET nezaplatí a tak je lepší bydlet v nějakém lepším podnájmu (alespoň vám nevadí když dům vyhoří). Moje aktivní dny na Andarii jsou už ta tam, vlastně jsem se už dva měsíce nepřihlásil. Také jsem se hlásil při výběrovém řízení na posty do týmu a byl jsem přijat. Napřed na stavitele a pak na systémáka (nebo naopak). Podmínkou nástupu ale bylo ukončení působnosti na ŽvB, což jsem zatím neudělal a po pravdě ani v nejbližší době nehodlám. Proč taky? Na ŽvB dělám to co mě baví a jak se mi to líbí. Proč se cpát na řadovou pozici, i když bych asi se svýma zkušenostma brzo postoupil a nahradil půl týmu. Navíc myslím, že dveře mám stále otevřené ale to asi na všech shardech. Po více než čtyřech letech a bez jediného prohřešku, přichází čas se s Andarií řádně rozloučit a pohnout se dál… a nebo zůstat stát a jen se ohlížet za (další) odplouvající lodí? Kdo ví…

Tímto článkem bych chtěl poděkovat všem členům Vládců Strachu, za všechnu projevenou důvěru, poskytnutý čas a možnosti. Bez Vás bych byl ve světě Andarie zcela osamocen a ztracen.