Původně to měl být článek o RP ale nějak se to zvrtlo, protože musím napřed začít u sebe, tím jak jsem se k RP dostal a jaké s ním má zkušenosti. Tak nějak to berte jako moje paměti, bude to dlouhé.

Je to již spoustu let, co jsem se dozvěděl, že Ultimu lze hrát i jinak, než jen nekonečně zabíjet monstra či snad dokonce hráče. A já vám povím jak.

Éra Endorská

Bylo to na Endoru, shardu, kde by asi mnoho z vás hledalo RP nejméně. Endor byla moje první zkušenost MMO, MMORPG, UO, PK, HK, RK, GM, BANem, později i RP a spoustou dalších méně či více zajímavých věcí. Počátkem bylo hraní se spolužáky, pobíhali jsme jako typiční noobíci po počátečním městě a zabíjeli kočky a krysy a časem se dostali i do počátečního noob dungeonu stoky a dokonce na jeleny. Tím moje bojové působení prakticky skončilo, protože mě nekoneční a stereotypní zabíjení (a umírání) nikdy nebavilo. Dokonce mě ani nikdy nebavilo pobíhání s bandou, protože mě nikdy nebavilo ostatní poslouchat(komandovat se nechají malokdy). Zde se poprvé ukázala moje převažující tvůrčí stránka a tak jsem si pořídil Crafta (řemeslník), chopil se krumpáče a upaloval do dolu. Střídal jsem to se sekyrou v lese a díky makrům a tehdy ještě povolenému makrovacímu Programu Yoko Injection (něco jako Easy UO) jsem se brzy vypracoval na slušnou úroveň výrobního skillu Tinkering (drobnější a jemnější výrobky z kovů). Vždy jsem byl také velký vetešník, což mě ale velice dobře živilo. Sbíral jsem vše co hráči shledali nepotřebným a zahodili. Použité lahvičky, obvazy, poškozené zbraně a zbroje, oblečení. Nic jsem nenechal ležet. Po recyklaci či opravě jsem pak vše prodával jako nové, s patřičným ziskem ale pořád levněji než ostatní. To díky tomu, že jsem nemusel získávat primární suroviny. Zanedlouho jsem si mohl dovolit byt, koupit loď a další luxus. S několika lidma jsme dokonce v pronájmu zřídili hospodu, kdy dýška i stonásobně převyšovala výšku útraty. Ve volných chvílích jsem začal zkoušet co vše Ultima dokáže. Takže jsem si například vytvořil další nové herní účty a v jeden čas jsem měl přihlášeno 5 herních postav, které jsem pak navlékl do stejných hadrů a vše završil skriptem, kterým jsem je ovládal všechny najednou pomocí hlasových příkazů podobně jako NPC. I když to strašně lagovalo díky modemovému vytáčenému připojení a ani jeden klient nešel plynule, natož hratelně plynule, díky výkonu mého tehdejšího počítače (Athlon XP 1.1Ghz + 256(později 768)MB RAM.) Byl z toho dokonce miniquest, protože moje počínání přilákalo nejen pozornost velkého množství hráčů ale i GM. Když se zakázal Yoko, vše z primárních surovin prudce podražilo. Mě to nevadilo. Po určitě dobře hraní, hraní (nejen) řemeslníka, člověk narazí na jistou hranici, kdy už skill neleze nahoru tak rychle. Hra tak začne ztrácet na zábavnosti a radosti z postupu. Půjčoval jsem si tedy od spolužáka bojového mága (Clerica) a začal jsem hrát trochu více po Endorsku. Objížděl jsem doly a okrádal makrující, AFK crafty o makrem (nyní už v razoru) nakopané suroviny, které měli rozházené okolo sebe. Mělo to tu výhodu, že jsem mohl hrát dvě postavy najednou. Craft mi v dole makrem kopal (občas ho taky někdo zabil a okradl, prostě klasika) a já místo koukání na film sháněl další suroviny poněkud alternativním způsobem. Ovšem po nějaké době, kdy má člověk loď, bydlení, plnou banku a vůbec vše co potřebuje a nepotřebuje přijde zvrat, kdy další hra už nic nepřináší. Je to okamžik, kdy se z obyčejných hráčů a bojových povolání často stávají PK a prasata obecně. Začal jsem taky trochu prasit. Hlavně v bance. To je na Endoru místo, kde odehrává naprostá většina obchodní transakcí, protože jedině tam máte přístup do své bankovních schránky, kde skladujete cennosti, které by vám jinak z batohu hned “zmizely”. Pokládal jsem na zem truhličky s pastí, které po otevření vybouchnou a toho kdo je otevřel zabijou. Protože jsou hráči zvědaví, vždycky se někdo nachytal a truhličku sebral. Ta často explodovala ihned po položení do batohu, protože ji automaticky otevřel Razor. Zabitý hráč pak často přišel o všechno, protože ho ostatní přítomní obrali. Jaká legrace! Stejný způsob se dá aplikovat jako ochrana před PK, protože pokud máte u sebe takovou truhličku a někdo vás zabije, je pravděpodobné, že se do ní také podívá a ihned se položí vedle vás. Craft má poněkud komplikované PKření a i prasení a já už si své odbyl. Také mě začínalo víc a víc štvát ostatních hráčů, okrádání, zabíjení i neochota ze strany GM řešit různé způsoby obcházení systému i nevhodného chování. Na Endoru však kupodivu existovala skupin(k)a hráčů, která RP hrála. No, alespoň dle možností jinak čistě nonRP světa. Mě tahle možnost zaujala a zároveň mě už nudilo klasické hraní plné honění a hromadění mamonu.  Stejně tak i přicházení o něj a připravování ostatních hráčů o ten jejich. Rozhovory omezující se pouze na obchodní či strategické, a nebo zcela jiné,  i mimoherní informace jsou též prostě nudné a nezáživné.

A nad Endorem se začínají stahovat mračna…

 

 

 

 

  1. Takový prasící hráč, jo? Che!

    Ono tak ale začíná většina hráčů (já neměla příležitost, začínala jsem na žvb a schválně prasit mě prostě nějak nenapadlo) – buď se časem vybarvěj a dostanou ban, nebo se zklidněj.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>